Inspirace ukrytá v knihách

Čtete knihy o sportu, kterému se věnujete? Zajímáte se o sportovce, kteří se věnují stejnému sportu, který vás okouzlil? Musím říct, že jsem začínal s během kvůli kondici. Běhal jsem, abych doplnil trénink karate a zlepšil si výdrž jak na tréninku, tak během zápasů. Kdo, kde nebo jak běhá mě vůbec nezajímalo. Nezajímal jsem se o lidi, ale o běh, o karate jako o bojové umění a ne o ty, kteří jsou právě na vrcholu a „slavní“. Samozřejmě jsem narazil občas na nějaká známá jména, třeba i z historie, ale soustředil jsem se na své pokroky.

Díky spolužákům si pamatuji na Zátopka, to je samozřejmě legenda. Když jsem se zmínil, že běhám v komisňákách (pro nezasvěcené to jsou pracovní boty) po lese, tak mi říkali, že jsem jako Zátopek. Do Zátopka jsem měl daleko, já v těch botách běhal proto, že byly pohodlné, měkké a měly pevnou podrážku. Běhal jsem taky v obyčejných teniskách a bylo mi fajn. Klasické běžecké boty, jaké se používají dnes, jsem si pořídil až později, v období, kdy mě kamarádi přiměli k účasti na běžeckých závodech. Nejdřív 10km, pak půlmaraton a najednou jsem byl registrovaný na maraton. V rukách se mi střídala jedna kniha s běžeckou tématikou za druhou.

Začal jsem se zajímat o věci, které mě dřív nezajímaly, protože jsem ani nevěděl, že existují. To je prostě vývoj. V knihách jsem našel odkazy na další informace. Které mě většinou ujistili, že jdu správnou cestou. S příchodem internetu je to ještě jednodušší něco najít. Nebezpečí je zase v tom, že toho můžete najít až moc a nebudete vědět, co dělat dřív a kterou radou se máte řídit. Jsem rád za všechny dostupné informace, ale knihy mám přeci jen raději. Proto bych rád podpořil četbu i čtenáře nějakými tipy na zajímavé tituly.

Kniha „Jak uběhnout maraton za 100 dní“ provázela mé běžecké kroky a tréninky během přípravy na první maraton. Miloš Škorpil je jistě pro mnohé známá osobnost a má co předat. Můj hlavní cíl bylo zúčastnit se a doběhnout, nezáleželo na čase. Pro úplného začátečníka to je skvělá volba. Najdete zde plán od začátku až do konce a jen běháte.

Na druhý maraton mi však „jen běhání“ už nestačilo. Snažil jsem se zkombinovat silový trénink s tím běžeckým. Časově jsem to zvládal přibližně 8 týdnů. Do půlky celého tréninkového období máte čas i síly, ale pak se to zlomí. Jakmile začnete běhat větší vzdálenosti, váš čas se velmi omezí, a pokud máte běžné zaměstnání, domácí povinnosti a rodinu, nezbývá vám na ideální trénink tolik času. Další věcí bylo, že už mi nestačilo jen doběhnout, chtěl jsem dosáhnout lepšího času. Mé životní ambice měly bohužel špatné načasování. Několikaleté období beze spánku s malými dětmi vás na vrchol nevynese. Spánek je potřeba víc než trénink.  

I když marně, pokračoval jsem ve své snaze o překonání svých možností. Hledal jsem další tréninkové metody. Zjistil jsem, že stačí 4 běžecké tréninky týdně, a přesto je to dostačující na uběhnutí maratonu. Že silový trénink má stejně důležité místo v přípravě na vytrvalostní běh jako strečink a běh. Piloval jsem trénink k dokonalosti a vyšlapával, spíše vyběhával si vlastní cestu.

Během toho mi prošly rukama další knihy, jako je CHI RUNNING (Danny Dreyer), která nadchne spoustu lidí. S odstupem času bych ji popsal jako marketingově skvěle popsané zásady běhu. Ovšem co se týká náklonu těla při běhu a využití gravitace, to vám přestane dávat smysl, když narazíte na přednášku MuDr. Richarda Smíška, kde popisuje držení těla běžce. Navíc pokud si pamatujete základy fyziky, tak náklon je samozřejmý při rozběhu (roztlačení), než uvedete tělo do pohybu, pak už není takového náklonu (síly) třeba. Opravdu je to jen nepatrný pohyb, posun těžiště o 1 cm při pohybu ani nepoznáte.

Pokud s během začínáte, určitě najdete inspiraci a dozvíte se zajímavé věci v knihách „ZAČNI BĚHAT“  (Matt Roberts) a ŠKORPILOVA ŠKOLA BĚHU (Miloš Škorpil). Také „BĚH PRO ŽENY“ (Sam Murphy) může běžkyně oslovit a nadchnout pro běh.

Pokud už běháte a máte vyšší cíle, začetl bych se raději do knihy „BĚH A MARATON ÚPLNÝ PRŮVODCE“ (Dorling Kindersley). Je plná zajímavých informací a tréninkových plánů. Spousta ukázek posilovacích i strečinkových technik. Bohužel k té knize chybí někdo, kdo by nad vámi stál a dohlížel, abyste se všeho drželi.

V době kdy jsem běhal a trénoval na jeden z maratonů, hledal jsem ten „správný“ trénink v knize „BĚHÁNÍ PRO ŠPIČKOVÝ VÝKON“, kde Frank Shorter popisuje své úspěchy a zkušenosti. Přestože je to skvělá kniha, trochu mě zklamala, protože jsou v ní ukázány tréninky, jak běhat, ale sám Frank Shorter zmiňuje, že na olympiádu trénoval 2x denně. Přesně to jsem tam postrádal, protože jsem chtěl trénovat stejně jako olympionik, i když jsem nedosahoval takových rychlostí. Právě proto jsem očekával více a snažil jsem se, abych se zlepšil.

Ať se vám daří zlepšovat své výkony a v knihách nalezená inspirace naplní vaše očekávání.